Terapeutka vede prostor tiše, téměř neviditelně.
Je průvodkyní krajinou smyslů – jako šamanka bez přehnaných gest, jen s jemnou jistotou.
Sezení není útěk od bolesti.
Je to návrat k ní jiným způsobem.
Přes zvuk, vůni, dech.
Vzduch voní po pryskyřici a bylinách.
Kapky esencí z Peru a Ekvádoru se pomalu rozplývají místností a vytvářejí atmosféru bezpečí a ukotvení.
Prostorem zní křišťálové mísy, hluboký tep bubnu i jemné chřestění semen v šamanském nástroji.
Rytmus připomíná tlukot srdce Země.
Tóny flétny se nesou prostorem jako vítr v korunách stromů amazonského pralesa.
Hudba se nedotýká pouze uší.
Dotýká se těla.
Vibrace se rozlévají do ramen, do hrudi, do míst, kde bolest drží své kořeny.
Sezení léčebně podporuje tišení bolesti.
Ne skrze potlačení.
Ale skrze vědomý prožitek.
A najednou bolest není nepřítel.
Je to signál.
Energie, která se může dát do pohybu.
