Nevím sám, jakými slovy ocenit fakt, že její poslední dny mohla prožít mezi Vámi, mezi všemi skvělými ženami s velkým srdcem a láskou. Těch slov nemůže být nikdy dost, aby obsáhly míru vděčnosti za Vaši péči, starost a naprosto odbornou a láskyplnou práci.
Sám jsem se snažil velmi dlouhou dobu maminku přemluvit, aby ve svém vysokém věku přijala místo ve Vašem zařízení a s pokorou se odevzdala do Vaší péče.
Maminka vždy tuto možnost odmítala, vždyť je soběstačná, zdravá a silného ducha. Až její nešťastný pád z kola v létě minulého roku v celé nahotě ukázal, jak je to složité zajistit jí řádnou a kvalitní péči na vzdálenost 140 km od Prahy, kde moje i bratrova rodina zapustila své kořeny.
Až od 1. prosince 2023 se nám ji podařilo přesunout k Vám a oddychnout si s vědomím, že o maminku je dobře postaráno. Věděli jsme, že Vaše zařízení požívá naprosto výjimečné úcty ve vztahu k Vašim pacientům, ale míra lidského dobra v každé vteřině maminčina bytí u Vás nám naprosto vyrazila dech. Každá Vaše pracovnice, Vámi, vážená a milá paní ředitelko počínaje, paní Lenka Zoulová, paní inženýrka Adeltová a paní bakalářka Soukupová spolu s pečovatelkami Marií Levickou a Halynou Skupovskou a všemi ostatními udělaly pro maminku tolik jako málo kdo v jejím životě. Sám vzpomínám s jakou láskou jste se vy všechny o ní staraly, jak jí Máša a Halyna podávaly stravu ( i s mojí skromnou pomocí, na kterou jsem sám moc pyšný ), jak ji sestřičky převlékaly a léčily její bolavá místa na těle. Sám jsem se snažil docházet k mamince co nejčastěji, abych mohl asistovat při večeři a kolikrát s ní podstoupil souboj se lžičkou a pítkem.
Její poslední okamžiky jsou pro mě navždy spojeny s Vaším domovem, se všemi lidmi, kteří zde pracují a dávají všem své srdce, svoji lásku a svoji úžasnou práci.
Ještě jsem stačil maminku vidět, již o sobě nevěděla, ale stiskla mi ruku – ihned po návratu z lyží jsem upaloval k Vám a 15.3. večer jsem ji ještě mohl dát pusu.
Ano, stále cítím bolest nad ztrátou tolik milovaného člověka, chybí mi a pořád mě to táhne k Vám do Pitkovic, které jsem si zamiloval. Pořád myslím, že k Vám musím zajet a pohladit maminku. Ale mám v duši smír, protože jsem si naprosto jasně vědom, že své poslední měsíce, dny a chvíle prožila mezi lidmi s velkým L.
Jsem Vám neskonale vděčný a děkuji Vám za všechno, co jste pro mámu udělala.
V úctě, v dokonalé úctě